Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


strážmistr Karabela (Martin Sláma)

zdroj: česká televize :
http://www.penize.czech-tv.cz/program/detail.php?idp=1035105542&day=975798000&time=17:25&ch=2&deid=1821

Obrazek
Fešácký novic, nastupující za penzionovaného poručíka Turka.



rozhovor:

Jak se Vám role hrála?
Karabela se mi hrál dobře. Je to mladý člověk, který se snaží dělat svou práci dobře a zodpovědně a v tom jsme si blízcí. Každou roli se pokouším sám sobě přiblížit, dát do ní získané zkušenosti.

V seriálu jste měl možnost setkat s celou plejádou známých herců. Které setkání Vás nejvíce potěšilo?
Setkání se „známými hvězdami“ bylo příjemné. Nejvíc jsem se pochopitelně dostal do styku s lidmi, kteří seriálem procházejí. To znamená s kolegy z brněnské pátračky – s Tomášem Töpferem a Ivanem Trojanem. Jsou to nejen výborní herci, ale i skvělí lidé. Zvlášť setkání s Ivanem Trojanem, který je mi přece jen věkově bližší a kterého mimochodem považuji za jednoho z nejvýraznějších herců naší generace, bylo inspirující. Je to radost pozorovat ho při práci. Jak je vždy připravený, jaký je profesionál a velmi kreativní člověk sršící nápady. Byl jsem také velmi příjemně překvapen, jak dobré vztahy mezi pražskými a brněnskými herci panují. Navštěvují se nejen v divadlech, ale i v soukromí. Vzpomínám i na setkání s panem Kostkou, kterého jsem bohužel už moc nezažil, protože v druhé sérii účinkoval méně. V podstatě všechna setkání s kolegy, které jsem do té doby osobně neznal, stála za to.

Jak jste byl přijat do četnické party?
Dobře. Tím, že jsem nastupoval v podstatě „do rozjetého vlaku“, jsem byl ze začátku v situaci, že jsem všechno spíše pozoroval a snažil se moc „nepřekážet“. Samozřejmě v tom smyslu, že kolegové už byli na sebe zvyklí, byli zvyklí na pana Moskalyka. Například když se točily scény v kancelářích a režisér řekl: „Všichni na místa, pojedeme.“ Každý si sedl na nějakou židli a jen já zůstal stát, protože jsem nevěděl, která by měla být moje. Nakonec jsem se zabydlel na židli po panu Zindulkovi.

Jak se Vám líbilo v uniformě četníka?
Uniformy četníků jsou zvláštní v tom, jak už určitě říkali kolegové, že v zimě je v nich zima a v létě teplo. V samotné uniformě asi dost dobře nebylo, pokud četníci měli skutečně takové. Přiznám se, že k uniformám nemám zase tak kladný vztah.

Co Vám při natáčení dalo nejvíce zabrat?
Vzpomínám si na díl, ve kterém jsme vyšetřovali krádeže makovic. Na makovém poli jsem přistihl zloděje, který mě zbil a utekl. Kolega – herec, který hrál zloděje a kradl makovice, ač byl silný, přece jenom byl ohleduplný a snažil se mě příliš nezranit. Panu Moskalykovi se to pořád zdálo málo věrohodné. Několikrát se to opakovalo. Nakonec kolega přitlačil a při naznačení kopnutí do choulostivých mužských partií jsem přece jenom dostal zásah. Nebylo to příliš příjemné. Každopádně v tu chvíli byl pan režisér spokojený.